Vztah muže a ženy

Jestli jste si mysleli, že v Íránu jsou ženy méněcenné, nemají žádná práva a jsou totálně podřízené mužům, pak byste měli jet na výlet spíše do Arabských států. Íránci nejsou Arabové, ale Peršané (a pokud jim řeknete, že jsou Arabové, budou s Vámi vést dlouhé debaty o rozdílech mezi Araby a jimi, Peršany). V Íránu jsou muži a ženy téměř rovnocenní, i když tu samozřejmě existují výjimky. Co tedy odlišuje muže a ženy?

Oblečení – muži mohou nosit, co se jim líbí, nikdy však nesmí nosit krátké kalhoty na veřejnosti, vždy jen dlouhé;  co nosí ženy jsem popsala výše

Cestování – mnoho autobusů/metro je rozděleno na části pro muže a ženy, takže pokud jste žena, do mužské části můžete vstoupit pouze pokud jste s manželem nebo rodinným příslušníkem. V taxi by neměli sedět cizí ženy vedle cizích mužů, ale pokud možno ženy vedle žen a muži vedle mužů. Teherán je samozřejmě výjimkou – žena sedící vedle cizího muže  v autobuse nebo v metru tu není takové tabu, v taxíku je to běžný jev.

Podávání ruky. Na veřejnosti můžete podávat ruku, i když jste žena a příchozí je muž. Ruka se nepodává pouze na univerzitách nebo náboženských místech. Pokud pojedete do Íránu, uděláte nejlépe, když počkáte, jestli podá ruku někdo vám, pak můžete stisk opětovat.

Kouření. Ženy v Íránu mohou kouřit, ale pouze na určených místech – v restauracích, čajovnách a doma. Ženy nesmí kouřit na ulici, v parcích a na ostatních veřejných místech. Většinou však ženy nekouří. Muži mohou kouřit téměř kdekoliv.

Vodní dýmka. V Íránu je běžné chodit do čajoven na vodní dýmku, pokud jste však dvojice nebo parta kamarádů, musíte si dát pozor, do které čajovny jdete – ne všechny jsou určeny pro muže a ženy dohromady.

Pokud jedete do Íránu s přítelem nebo přítelkyní (jste-li muž), na líbání na veřejnosti hned zapomeňte. Je to jeden z nejvěších prohřešků :-/

Cizí jazyky

Pokud jedete do Íránu, připravte si alespoň pár frází ve farsi – ne všichni umí anglicky. Pokud se budete stýkat se studenty, ti samozřejmě umí anglicky a často i základy jiných jazyků jako němčina, francouzština (a stoprocentně budou chtít umět česky, pokud je naučíte pár slov). Ale v obchodě nebo v taxíku vám je angličtina téměř k ničemu. Pokud půjdete nakupovat a nechcete se farsi učit, stačí si zapamatovat, že ceny zboží jsou téměř stejné jako v ČR.

Co když mě někdo osloví na ulici nebo pozve k sobě domů?

Když vás někdo osloví na ulici, je to pravděpodobně proto, že vypadáte jako cizinec – a Íránci prostě cizince milují. Budou se Vás ptát, odkud jste a, co je nejdůležitější, co si myslíte o Íránu a jak se vám líbí – pro jistotu se tedy naučte kdo je prezidentem a kdo je jejich duchovním vůdcem, ale do vášnivých debat o politice nebo náboženství se nepouštějte – na veřejnosti nikdy. Stačí říct, že o politické situaci moc nevíte.

Pokud vás někdo pozve na oběd nebo na čaj, neodmítejte (pokud nejste sama žena a pozve vás muž) – nejen že je to neslušné, ale je to pro vás unikátní příležitost vidět, jak Íránci žijí a můžete zkusit typické Íránské jídlo.

Jídlo a pití

Pokud jste milovníkem české kuchyně, asi si na jídlo v Íránu budete zvykat delší dobu. Oproti českému jídlo, íránské jídlo je velmi suché a chuť není tak sladká jako české omáčky, ale jakmile tu strávíte delší dobu, zvyknete si a íránské jídlo budete milovat.

Nejčastějším jídlem je kebab - nepředstavujte si však kebab v housce, který dostanete v Praze na Václaváku - ten je totiž turecký. Íránský kebab je většinou kuřecí maso (kousky) ogrilované a podáváné s rýží nebo chlebem (v Íránu najdete mnoho druhů chleba, všechny jsou však dlouhé nebo oválné placky - něco jako pita chléb), ogrilovaným rajčetem a čerstvými bylinkami a jogurtem (většinou víceprocentním). Místo kuřecího můžete také zkusit skopové (já jsem mu zatím nepřišla na chuť, možná ale vám chutnat bude).

Pokud rádi jíte příborem, tady si rychle odvyknete. Za dva měsíce, co jsem tu, jsem jedla vidličkou a nožem jen jednou a to když jsem vařila pro své kamarády české jídlo. Většinou se tu používá jen vidlička nebo jen lžíce a někdy ani jedno - jídlo si prostě nabíráte z misky chlebem.

Typické je také sdílet jídlo - každý si objedná své jídlo, ale nakonec zkusí od každého druhu na stole alespoň trochu. Pravdou také je, že v Íránu nikdy nejíte sami - i když jste jste si uvařilli/objednali jen pro sebe, vaši íránští přátelé si vždy zobnou. A očekávají, že vy si zobnete také, až oni budou mít své jídlo - být zde lakomý a nechtít s nikým sdílet své jídlo je považováno za neslušné.

Pokud jste milovníkem ovoce, zde budete jako v ráji - najdete tu každý typ ovoce, který roste na Zemi - ať už vypěstovaný v Íránu nebo dovezený odjinud, najdete zde všechny druhy. Ceny nejsou tak nízké jak byste očekávali, ale kilo ovoe se tu dá koupit kolem 50 Kč (záleží na druhu). Pokud však budete chtít vařit české jídlo, počítejte s tím, že tu neseženete ingredience - já se snažila uvařit svíčkovou, ale kořeny petržele a celere se zde dávají kravám a do města se dostanou jen stonky a o množství různých druhů koření, které seženete v Tescu, si nechte jen zdát.

Najdete zde také neskutečné množství různých druhů pití - džusy, sladké limonády, nealkoholické pivo s ovocnou příchutí (ananas, jablko, hrozny, granátové jablko). Jediné, co tu nenajdete (alespoň ne legálně) je alkohol. Místo toho si však můžete v restauraci objednat čaj a vodní dýmku a pobavit se i bez alkoholu.

Oblečení

Když jsem se do Íránu chystala, přemýšlela jsem, co si koupit za oblečení, které tady budu nosit. Věděla jsem, že se tu nosí chador  [čádor] - dlouhé hábity pro věřící ženy a hijab [hidžáb]  - šátek přes hlavu zakrývající vlasy a krk. Byla jsem ale mile překvapena, že mladé dívky tady chodí oblečené velmi moderně – nosí manta, které vypadají často jako evropské kabátky – jsou dlouhé po kolena nebo méně (minimálně však do půli stehen;  pokud se pohybujete na univerzitě, musíte nosit po kolena) a v létě s rukávy po lokty. Nejčastější barvou je černá, ale můžete nosit i jiné barvy, většinou tmavších nebo bílých a béžových odstínu, pokud se pohybujete na univerzitě; barevná manta můžete nosit běžně na ulici nebo v práci. Cena mant se pohybuje od 100 Kč do 800 Kč (ty nejdražší vypadají téměř jako kabáty v ČR, takže je pak bez problému užijete na běžné nošení v ČR)

Pokud budete procházet městem, zjistíte, že mnoho obchodů nabízí oblečení stejné jako v Evropě – trička s krátkým rukávem a potisky, barevné až oči přecházejí nebo obchody s dámskými kostýmky a večerními šaty. Když jsem já viděla poprvé tyto obchůdky, divila jsem se - vždyť na co prodávají takové dámské oblečení, když ho nemůžou nosit?  Bylo mi však vysvětleno, že ženy můžou takové oblečení nosit, ale pouze v soukromí mezi přáteli nebo rodinou. Dokonce si mohou doma sundat i šátek, nosit sukně a krátká trička. Takové oblečení je tedy typické pro domácí nošení nebo pro soukromé párty nebo oslavy.

Pokud jste milovník/milovnicí značkového oblečení, budete v Íránu (stejně jako v ostatních asijských zemích) jako v ráji – sehnat oblečení od Dolce&Gabbana nebo Versace je možné za stejnou cenu, jako když jdete v ČR do Kenvela. Za příjemné ceny tu můžete sehnat i sportovní oblečení, tašky a boty Adidas, Puma, Nike.

Na veřejnosti je nutnost nosit šátek – existuje více druhů šátku, které můžete nosit, já se pokusím popsat tři hlavní typy a způsoby, jak je nosit.

Hijab – nosí se hlavně na univerzitách nebo náboženských místech a měl by zakrývat celé vlasy a krk.

Šátek čtvercového typu – pamatujete na své babičky, jak nosívali/nosívají šátek zavázaný pod krkem, když si jdou pokecat se sousedkou?  Tak přesně tak se nosí v Íránu. Rozdíl je samozřejmě v kvalitě a barvě – často se nosí černé šátky, ale i různobarevné. Pokud jste si mysleli (stejně jako já), že šátky mají zakrývat celé vlasy a ani jediný vlas nesmí být vidět, byli jste (a já taky) na omylu. Dívky v Teheránu jsou velmi moderní a svoje vlasy ukazují rády. Na ulici tak můžete potkat dívky, které nosí šátek zakrývající pouze temeno hlavy, takže jim je vidět ofina nebo obarvené vlasy (ano, spousta dívek v teheránu si vlasy barví, ať už na blonďato nebo na hnědou, i když jejich přirozená barva je černá) a mnoho dívek nosí patku (ne úplně krátkou ofinu). Cena těchto šátků se pohybuje od 2 dolarů do 15 dolarů (40 – 300 Kč, ty nejdražší jsou opravdu kvalitní hedvábné šátky). Většinou je nosí vdané nebo starší ženy.

Třetím typem jsou šátky typu šály, které si dívky ledabyle přehodí přes hlavu a konce přehodí přes ramena. Bívají nejlevnější, ale nejčastěji nošenou variantou (3 - 5 dolars).

Pro muže tu oblékání není tak složité jako pro dívky/ženy. Jedinu zakázanou věcí je tu nosit kraťasy na veřejnosti (v soukromí ovšem můžete). Většinou však mnoho mužů nosí společenské kalhoty/rifle a košili, potkáte však i mladé kluky oblékající se jako americký rapper.