Doprava v Teheránu

Pohybovat se po Teheránu je možno více způsoby – buď můžete používat vlastní dopravní prostředek (auto, motorku – babetu), ale doprava je tak hrozná, že byste z řízení zešíleli – dá se říci, že každý řidič si dělá, co chce, předjíždí se zprava i zleva, auta se různě proplétají a hledají skulinku, kam se vecpat a navíc je tu tak hustá doprava, že jí není v celé ČR obdoby. Takže pokud jedete do Íránu a přemýšleli jste nad vlastním vozem, radši na to hned zapomeňte.

Druhou možností je využívat taxíky, které jsou tu na české poměry celkem levné – jedna cesta stojí okolo 10 Kč. Sehnat taxíka není stejné jako v ČR. Celý proces funguje tak, že každý taxík jezdí jen určitým směrem  - zpravidla z jednoho náměstí na druhé náměstí, tedy jen po určitých silnicích (například některé taxíky jezdí po svislých silnicích, jiné po vodorovných). Takže pokud se chystáte jet přes celý Teherán, i v taxíku budete několikrát přestupovat.  Ještě než vlezete do taxíku, musíte se řidiče zeptat, kam jede – jestli jede vaším směrem nebo ne. Nemusíte však umět farsi, abyste se dozvěděli, kam jede – stačí říct název ulice, kam chcete jet a taxikář buď pokývá, že tam jede nebo že nejede – v tom případě hledáte dál. V Íránu je typické taxík sdílet s dalšími cestujícími – proto je to tak levné. V jednom taxíku tak můžou sedět až 4 lidé (plus řidič), kteří jedou stejným směrem. Pokud jedete celou trasu, platíte 4000 – 5000 riálů (při husté dopravě až 6000), což je 0,4 nebo 0, 5 dolarů (kurz podzim 2010).

Taxík si taky můžete objednat z domu nebo si můžete na ulici chytnou taxi a zamluvit si ho jen pro sebe a na celou trasu až na vaši konečnou. V tomto případě ale musíte počítat, že se vám celá cesta prodraží, někdy až na 5 dolarů.

V Teheránu můžete také využít autobusy. Jsou tu dva typy autobusů – soukromé a veřejné. Fungují podobně jako taxíky – jezdí jen určitými směry (nahoru a dolů, doprava nebo doleva), takže pokud se chcete dostat na druhou stranu města, zase musíte přestupovat.

Soukromé - do autobusu se nastupuje většinou prostředním vchodem a některé autobusy jsou rozdělené na dámskou a pánskou část, pánská je v přední části autobusu, zadní část je pro dámy. At´už jedete jednu zastávku nebo z počáteční stanice na konečnou, platíte stejnou částku – 0,12 dolarů za osobu (cca 2 Kč), které platíte při vystupování řidiči. Pokud jste tedy vy, dámy, v zadní části autobusu, musíte vystoupit a jít venkem až k místu řidiče, kde zaplatíte. A kupodivu – což je pro mě jako Češku neuvěřitelné – nikdo neutíká bez placení!

Veřejné autobusy fungují jako jediná doprava předplaceně – platíte kartou, kterou si můžete dobít jen na určitých místech. Nikdo vás však nekontroluje, jestli pak kartu používáte nebo ne (alespoň mě zatím nikdo nekontroloval). Zde jsou na dámskou a pánskou část rozděleny nejen autobusy, ale i nástupiště, takže musíte vědět, kde se postavit, abyste mohli nastoupit do autobusu.

Metro – ještě jsem neměla příležitost vyzkoušet, takže pro info si musíte počkat J

Ubytování

Hned po příjezdu jsem byla ubytovaná u mého kamaráda - spolupracovníka a dozvěděla jsem se, že u něho budu muset zůstat týden, protože moje ubytování na dívčích kolejích ještě není zařízené. Pomyslela jsem si: "No to je paráda, ty Íránci nejsou ani schopni my zařídit koleje v předstihu a kvůli nim teď nemám kde bydlet." Až s odstupem času jsem pochopila, že co v ČR trvá zařídit týden, tady trvá měsíc a že všechno se řeší na poslední chvíli. Takže i moje koleje se nakonec zařídili - přestěhovala jsem se po týdnu na dívčí koleje blízko naší AIESEC kanceláře na Podnikatelské fakultě Teheránské Univerzity do budovy pro cizinky.
Mými spolubydlícími jsou: Korejka, která tu studuje už pět let islámskou architekturu a dalších pět let ještě studovat bude, a Ruska (původem Mongolka), která studuje perskou literaturu a končí tento rok.
Řekla jsem si, že bude super mít spolubydlící mluvící anglicky - netušila jsem však, že i cizinky, které tu studují, umí většinou jen farsi, někdy i základy angličtiny nebo alespoň nemluvili anglicky několik let, takže budu mít problémy s komunikací i na kolejích.
Každopádně Vám musím popsat, jak vypadá náš pokoj: evropský standart tu rozhodně nehledejte! Postele jsou dvoupatrové a při každém vašem nepatrném pohybu se celé rozkývou. Toalety, sprchy a kuchyň jsou samozřejmě společné pro všech cca 50 dívek v našem bloku - takže na záchod je lepší tu nechodit (jsou tu 3 toalety pro všechny holky) a do sprch je lepší chodit včas, protože kolem půlnoci už se štítíte tam vlézt (všude jsou vlasy, použité vložky apod.)
Pokud však máte víc peněz než já, můžete si dovolit soukromé koleje nebo byt. Jaký je rozdíl mezi soukromými a univerzitními kolejemi? Pokud jste cizinec, tak téměř žádný, kromě toho, že pokud přijdete pozdě na univerzitní koleje, musíte vyplňovat různé papíry a po půlnoci jsou koleje zavřené, takže se musíte složitě dovolávat otevření. Ale pro místní je to velký rozdíl - jakmile přijdete po 10 večer a to opakovaně, zavolají vašim rodičům, že se po nocích touláte venku. Další rozdíl je také v ceně - já za svůj "komfort" platím 150 dolarů měsíčně, za soukromé koleje se platí kolem 200 dolarů měsíčně.
Nejlepší, avšak nejdražší variantou je pronajmutí vlastního bytu. Nájem se pohybuje kolem 500 dolarů měsíčně (byt mého spolupracovníka byl 2+1 za 350 dolarů).