Jestli jste si nejdříve přečetli můj profil, tak víte, že jsem byla v červnu 2010 vybrána do národního vedení AIESEC v Íránu. Někteří z vás si možná říkáte: ta holka se zbláznila - vždyť Írán je země teroristů, ženy chodí zahalené v černém a alkohola sex jsou tu největší tabu. Když jsem se v březnu 2010 na svou pozici hlásila, myslela jsem si to samé. Pak mi ale pár lidí, kteří už Íránu byli, otevřeli oči a já zjistila, že pravda o Íránu, kterou známe my v ČR se hodně liší od skutečnosti.

Tento blog je věnován všem, kteří mají zájem se dozvědět jaký Írán skutečně je. Budu se zde snažit popsat vše, co zažiju za 10 měsíců, které tu mám strávit na místní pobočce AIESEC.

pátek 29. října 2010

Doprava v Teheránu

Pohybovat se po Teheránu je možno více způsoby – buď můžete používat vlastní dopravní prostředek (auto, motorku – babetu), ale doprava je tak hrozná, že byste z řízení zešíleli – dá se říci, že každý řidič si dělá, co chce, předjíždí se zprava i zleva, auta se různě proplétají a hledají skulinku, kam se vecpat a navíc je tu tak hustá doprava, že jí není v celé ČR obdoby. Takže pokud jedete do Íránu a přemýšleli jste nad vlastním vozem, radši na to hned zapomeňte.
Druhou možností je využívat taxíky, které jsou tu na české poměry celkem levné – jedna cesta stojí okolo 10 Kč. Sehnat taxíka není stejné jako v ČR. Celý proces funguje tak, že každý taxík jezdí jen určitým směrem  - zpravidla z jednoho náměstí na druhé náměstí, tedy jen po určitých silnicích (například některé taxíky jezdí po svislých silnicích, jiné po vodorovných). Takže pokud se chystáte jet přes celý Teherán, i v taxíku budete několikrát přestupovat.  Ještě než vlezete do taxíku, musíte se řidiče zeptat, kam jede – jestli jede vaším směrem nebo ne. Nemusíte však umět farsi, abyste se dozvěděli, kam jede – stačí říct název ulice, kam chcete jet a taxikář buď pokývá, že tam jede nebo že nejede – v tom případě hledáte dál. V Íránu je typické taxík sdílet s dalšími cestujícími – proto je to tak levné. V jednom taxíku tak můžou sedět až 4 lidé (plus řidič), kteří jedou stejným směrem. Pokud jedete celou trasu, platíte 4000 – 5000 riálů (při husté dopravě až 6000), což je 0,4 nebo 0, 5 dolarů (kurz podzim 2010).
Taxík si taky můžete objednat z domu nebo si můžete na ulici chytnou taxi a zamluvit si ho jen pro sebe a na celou trasu až na vaši konečnou. V tomto případě ale musíte počítat, že se vám celá cesta prodraží, někdy až na 5 dolarů.

V Teheránu můžete také využít autobusy. Jsou tu dva typy autobusů – soukromé a veřejné. Fungují podobně jako taxíky – jezdí jen určitými směry (nahoru a dolů, doprava nebo doleva), takže pokud se chcete dostat na druhou stranu města, zase musíte přestupovat.
Soukromé - do autobusu se nastupuje většinou prostředním vchodem a některé autobusy jsou rozdělené na dámskou a pánskou část, pánská je v přední části autobusu, zadní část je pro dámy. At´už jedete jednu zastávku nebo z počáteční stanice na konečnou, platíte stejnou částku – 0,12 dolarů za osobu (cca 2 Kč), které platíte při vystupování řidiči. Pokud jste tedy vy, dámy, v zadní části autobusu, musíte vystoupit a jít venkem až k místu řidiče, kde zaplatíte. A kupodivu – což je pro mě jako Češku neuvěřitelné – nikdo neutíká bez placení!
Veřejné autobusy fungují jako jediná doprava předplaceně – platíte kartou, kterou si můžete dobít jen na určitých místech. Nikdo vás však nekontroluje, jestli pak kartu používáte nebo ne (alespoň mě zatím nikdo nekontroloval). Zde jsou na dámskou a pánskou část rozděleny nejen autobusy, ale i nástupiště, takže musíte vědět, kde se postavit, abyste mohli nastoupit do autobusu.

Metro – ještě jsem neměla příležitost vyzkoušet, takže pro info si musíte počkat J

Žádné komentáře:

Okomentovat